Ohlédnutí za NEWTECH 2011
17.10.2011
„A je to za námi“, konstatovali s úlevou organizátoři NEWTECH 2011. První ročník mezinárodní studentské soutěže ve stavění programovatelných robotů se vydařil. „Byly to náročné tři dny, ale stálo to za to“, konstatuje Jan Hána, učitel třebíčské průmyslovky. Účastníci soutěže byli spokojeni, a ač někteří odjížděli s diplomem v tašce a jiní jen s upomínkovým předmětem, všichni si odváželi nezapomenutelný zážitek na setkání, které je zcela jistě obohatilo.
Ale vraťme se na začátek oněch třech dnů. Pro většinu soutěžících to bylo poprvé, kdy odjížděli na soutěž s nejasnými představami, do čeho vlastně jdou. Neznali podmínky, pravidla soutěže ani svoje týmové partnery. Věděli pouze to, že soutěž se týká stavění robotů ze stavebnice LEGO Mindstorms, že se jí účastní týmy z Uherského Hradiště, Třebíče, slovenských Levic a rakouského Hollabrunu a mluvit mezi sebou budou muset anglicky. Kluci se se svými soupeři i týmovými kolegy poprvé setkali až v předvečer soutěže u společné večeře. Představili své školy a při seznamovací hře probrali pár konverzačních témat. Vylosovaly se tříčlenné týmy, rozdala se pravidla a zadání soutěže.
Druhý den ráno už bylo vše jasnější. Sedm stanovišť, sedm stavebnic, sedm tréninkových okruhů čekalo připravených v trenažéru Střední průmyslové školy Třebíč. Kluci se bez váhání pustili do práce. Nejdříve se museli dohodnout na technickém řešení a vybrat ten nejlepší způsob, jak co nejrychleji překonat stanovenou dráhu, pak vozítko sestavit a vyladit, aby mohlo uspět i v druhé kategorii o nejlepší design a výjimečné schopnosti. Vše muselo být zvládnuto během třech hodin. Po hodině a půl se začaly testovat první modely na zkušebních okruzích. Práce však bylo ještě spousta. Vyřešit předepsané couvání vozu, zvládnout všechny zatáčky aniž by vozítko vyjelo celým objemem z dráhy.
Pět minut před koncem už bylo jasné, že se dílo podařilo. Po okruzích se prohánělo sedm originálních vozů, každé s jiným technickým řešením. Některá byla řízena světelným či zvukových čidlem, jinému při couvání pomáhala třeba krabice od stavebnice. Všechna vozítka splnila zadaný úkol. Bylo tedy možné vyhlásit vítěze, i když, o to snad ani nešlo. „Stejně největší odměnou byl příjemný pocit z úspěšně zvládnutého úkolu a překonání jazykové bariéry“, shodují se soutěžící.
Přesto organizátoři měli připraveno hned několik odměn. Kromě věcných cen čekala soutěžící jízda elektromobilem zapůjčeným od skupiny ČEZ a další den zajištěná exkurze dle vlastního výběru do některého z energetického zařízení v regionu. Slováci se rozhodli pro návštěvu třebíčské teplárny společnosti TTS, studenti z Uherského Hradiště zavítali do vodní elektrárny Dalešice a studenti rakouské průmyslovky si překvapivě vybrali návštěvu informačního centra jaderné elektrárny Dukovany. O své zážitky a dojmy se pak všichni podělili u společného oběda, kde se loučili se slovy „tak příští rok na shledanou“.
Ale vraťme se na začátek oněch třech dnů. Pro většinu soutěžících to bylo poprvé, kdy odjížděli na soutěž s nejasnými představami, do čeho vlastně jdou. Neznali podmínky, pravidla soutěže ani svoje týmové partnery. Věděli pouze to, že soutěž se týká stavění robotů ze stavebnice LEGO Mindstorms, že se jí účastní týmy z Uherského Hradiště, Třebíče, slovenských Levic a rakouského Hollabrunu a mluvit mezi sebou budou muset anglicky. Kluci se se svými soupeři i týmovými kolegy poprvé setkali až v předvečer soutěže u společné večeře. Představili své školy a při seznamovací hře probrali pár konverzačních témat. Vylosovaly se tříčlenné týmy, rozdala se pravidla a zadání soutěže.
Druhý den ráno už bylo vše jasnější. Sedm stanovišť, sedm stavebnic, sedm tréninkových okruhů čekalo připravených v trenažéru Střední průmyslové školy Třebíč. Kluci se bez váhání pustili do práce. Nejdříve se museli dohodnout na technickém řešení a vybrat ten nejlepší způsob, jak co nejrychleji překonat stanovenou dráhu, pak vozítko sestavit a vyladit, aby mohlo uspět i v druhé kategorii o nejlepší design a výjimečné schopnosti. Vše muselo být zvládnuto během třech hodin. Po hodině a půl se začaly testovat první modely na zkušebních okruzích. Práce však bylo ještě spousta. Vyřešit předepsané couvání vozu, zvládnout všechny zatáčky aniž by vozítko vyjelo celým objemem z dráhy.
Pět minut před koncem už bylo jasné, že se dílo podařilo. Po okruzích se prohánělo sedm originálních vozů, každé s jiným technickým řešením. Některá byla řízena světelným či zvukových čidlem, jinému při couvání pomáhala třeba krabice od stavebnice. Všechna vozítka splnila zadaný úkol. Bylo tedy možné vyhlásit vítěze, i když, o to snad ani nešlo. „Stejně největší odměnou byl příjemný pocit z úspěšně zvládnutého úkolu a překonání jazykové bariéry“, shodují se soutěžící.
Přesto organizátoři měli připraveno hned několik odměn. Kromě věcných cen čekala soutěžící jízda elektromobilem zapůjčeným od skupiny ČEZ a další den zajištěná exkurze dle vlastního výběru do některého z energetického zařízení v regionu. Slováci se rozhodli pro návštěvu třebíčské teplárny společnosti TTS, studenti z Uherského Hradiště zavítali do vodní elektrárny Dalešice a studenti rakouské průmyslovky si překvapivě vybrali návštěvu informačního centra jaderné elektrárny Dukovany. O své zážitky a dojmy se pak všichni podělili u společného oběda, kde se loučili se slovy „tak příští rok na shledanou“.
